Jak přebalují jinde aneb Letem světem s plenkami

20. 6. 2018

Přebalování v různých koutech světa. Jak běžné jsou plenky jednorázové ve srovnání s látkovými, anebo ... žádnými?

 

Je vždycky zajímavé podívat se na věc zeširoka, a zjistit, jak rodiče řeší přebalování v různých koutech světa. Děti se rodí všude je tedy všude potřeba je nějakým způsobem "přebalovat". Ale jak to dělají v zemích, kde si nemůžou žádné plenky dovolit? A jaké místo ve společnosti tam vlastně děti zaujímají, jak rodiče obecně přistupují k péči o dítě v různých kulturách?


Díky tomu, že lidé cestují a stěhují se za prací a za lepšími životními podmínkami napříč kontinenty, měli jsme možnost spřátelit se s rodinami se zemí, kam bychom se jinak těžko dostali, a tak mohl vzniknout tento článek. Není tedy založený na informacích z Wikipedie nebo na průzkumu na internetu, ale na přátelském povídání s lidmi, kteří z těch jmenovaných regionů pochází. Tak pojďte s námi na exkurzi do hlubin deštného pralesa, do nitra vyprahlé Afriky, či naopak lačné Evropy.

 


Začněme naši cestu plenkovým světem tady u nás v Evropě.

Napříč Evropou jsou nejvíce rozšířené a používané jednorázové pleny. Na látkové pleny se všeobecná veřejnost dívá jako na něco pro "bláznivé eko-bio-matky", v myslích lidí i po sociálních sítích kolují mnohé (často mylné) mýty zpochybňující výhody a jednoduchost používání látkových plen. Pouze malá část rodin (3-10%, podle země) se z různých důvodů rozhodne látkové pleny pro své dítě používat. Nicméně, časy se mění a látkové pleny si začínají nacházet cestu ke stále většímu počtu lidí. Ať už je to proto, že si začínáme uvědomovat ekologickou stopu, kterou tu zanecháme pro příští generace, či se nám nechce denně vynášet hory odpadu v podobě jednorázových plen, anebo se dozvídáme o tom, jaký dopad může mít "plastová" plena na zdraví našeho dítěte - rodiče zkrátka začínají nad volbou plen více přemýšlet.

Přebalování v Evropě


Například ve Švýcarsku si při používání jednorázových plen musíte kupovat i speciální sáčky na tento druh odpadu, a tak platíte za odpad ještě více. V Německu je přístup v každé spolkové zemi jiný. Ale i zde je v některých městech povinné kupovat tyto speciální sáčky na plenkový odpad, anebo si po narození dítěte musíte pořídit větší popelnici, abyste byly schopni nakládat se zvýšeným množstvím odpadu, který vyprodukujete. A jelikož nejen to věčné nakupování nových balíků plen, ale i tyto extra náklady na likvidaci odpadu značně navyšují rodinný rozpočet, mnoho rodičů to motivuje k používání ekonomicky výhodnějších látkových plen.


Děti v Evropě hrají ve společnosti významnou roli, rodiče zkrátka chtějí pro své dítě jen to nejlepší. Po porodu se často začnou aktivně zajímat o témata točící se kolem péče o dítě a zdravé výchovy. Lidé chodí na plavání miminek, na jógu s dětmi, atd. Zdraví dětí je zkrátka velké téma a pak je jen přirozené, že i z toho důvodu se rodiče rozhodují pro používání látkových plen.

 


Pojďme teď ale přeskočit do hlubin horké Afriky, do Zambie. 

Naprostá většina běžných obyvatel Zambie je chudá. Tak chudá, že si nemůže dovolit pořídit ani látkové pleny. A tak je volba přebalovacích možností jednoznačně stanovená - děti jsou zkrátka od narození bez plenky. A není to zrovna ta samá "bezplenková metoda", jakou známe v západním světě. Tady zkrátka děti žádnou plenku mít nemůžou, a tak se velmi často stane, že někoho počůrají. Kvůli tomu se musí naučit vědomě si říkat a chodit vykonávat svou potřebu velmi záhy, jinak dostanou na zadek za to, že někoho počůrali. Děti jsou sice považovány za požehnání a velké bohatství pro svou rodinu, ale v každodenním životě musí zkrátka pomáhat s prací hned, jak to dokáží. Do té doby se o ně starají starší sourozenci anebo prarodiče. Děti tu musí dospět a stát se soběstačnými velmi brzy.

Děti v Zambii

 


V kultuře domorodých obyvatel jižní Ameriky můžeme najít určitou podobnost. 

Indiáni kmene Mbya nepoužívají pro své děti žádné pleny, protože na ně zkrátka nemají peníze. Někteří vlastní jakési gumové kalhotky, které vycpávají hadry ze starého oblečení, nebo dokonce oblečením, které jinak stále nosí. Někteří si nemohou dovolit ani to, a pak dítě často potřísní jejich jedinou deku. Když je zima, je to opravdu velký problém. Během dne leží děti "dole bez". Matky se rychle naučí jak poznat, když se jejich miminko chystá vylučovat, a honem přesunou dítě pryč z deky. Díky tomu se děti naučí říkat si o vykonání potřeby velmi brzy. Jakmile mohou samy sedět, dřepnou si kdekoli zrovna jsou a potřebu vykonají.
Indiánské matky kojí své dítě, dokud se nenarodí další. To bývá v průměru za 1,7 roku. Matky nemají moc znalostí o péči o dítě, o zdraví - v jejich kultuře není běžné vysvětlovat a snažit se věcem porozumět, zkrátka se vše dělá tak, jak velí tradice. Mnoho dětí umře na podchlazení a zápal plic z důvodu nedostatku oblečení a dek, ale všichni věří, že nemoci a smrt nosí duchové řeky, že to oni kradou duše dětí.
Děti se myjí, pouze když jsou opravdu špinavé, s výjimkou špíny mezi prsty - ta musí zůstat, jinak se z dítěte dle pověry stane zloděj. S dětmi se ani nikdo moc nebaví, věří, že mají dospělou duši, a bojí se proto mluvit k nim jako k dětem. Matky své děti nosí v kusu látky zavázaném přes ramena a přes hruď. Pokud se rodině poštěstí a najdou hadrový pytel od mouky, udělají z něj vak a dítě do něj ukládají ke spánku.

Děti kmene Mbya


U původních obyvatel v oblasti Chaco v Brazílii je situace podobná. 

O miminka i kojence se matky většinou starají hezky a v podstatě pořád je nosí na hrudi, v šátku zavázaném přes ramena. Když mají děti hlad, jsou díky tomu neustále u zdroje :) Indiáni se snaží, aby děti vůbec neplakaly, protože věří, že dítě ztrácí duši, když pláče. Místo pleny děti nosí kus látky omotané kolem zadečku. Ta se pak běžně jen usuší na slunci a znovu použije. Pouze když má matka cestu pro vodu k prameni, vezme "plenu" s sebou a vypere ji tam. Jakmile se děti naučí chodit, vykonávají svou potřebu kdekoli zrovna jsou. Pokud matka zjistí, že její dítě kakalo, seškrábne případný zbytek stolice z nohou dítěte klacíkem a nohy mu omyje. Nočník samozřejmě nikdo nezná.


U obyvatel velkých měst v Brazílii a Paraguayi je samozřejmě všechno jinak. Média a reklama ve velkém propagují "moderní" jednorázové pleny. Moci používat jednorázovky je považováno za známku prosperity. Zejména v Paraguayi je pak odpad v podobě jednorázových plen obrovským problémem. Neexistuje tu žádná odpadová politika jako v západních zemích. Domovní odpad lidé běžně pálí doma na zahradě - vykopou velkou díru, odpad tam nahážou a zapálí. Jednorázové pleny ale samozřejmě nehoří dobře, jejich části v díře zůstanou ležet a pouliční psi je pak roztahají všude po městě.


V těchto zemích také najdete velké skládky plen, připomínající obrovské plenové hory. Naštěstí už i zde se, díky médiím a přístupu k internetu, začínají lidé zajímat o problémy okolo životního prostředí. Místní matky (záměrně neříkáme rodiče, protože otcové se zde o děti vůbec nestarají, 60% matek jsou samoživitelky) pomalu začínají používat i pleny látkové.

Skládka plen

 


Co říci závěrem? V chudých oblastech světa jsou jednorázové pleny díky nedostatku peněz zcela mimo dosah lidí. V bohatších zemích jsou bohužel často symbolem blahobytu, především díky úsilí vypočítavé reklamy. My v Bambooliku máme dlouhodobý cíl přivést (moderní) látkové pleny zpět do povědomí všech rodičů. Usilujeme o to, že když rodiče řeknou "používáme normální pleny", budou tím myslet pleny látkové, nikoli jednorázové. Protože ty v naprosté většině světa opravdu "normální" nejsou.

 

Článek vznikl díky cestovatelským zkušenostem naší kolegyně poradkyně z Německa, Rebekky Gansel.

Zpět na novinky